Dolomity - geologie
Dolomity patří do oblasti Jižních vápencových Alp. Jejich základem však není běžný uhličitan vápenatý (jako je např. vápenec Severních vápencových Alp), ale uhličitan vápenato-hořečnatý.
Tuto horninu objevil v roce 1789 francouzský geolog-amatér a alpinista Déodat Gratet de Dolomieu, který v horách sebral několik úlomků bílé vápencové horniny a doma při zkoumání zjistil, že tento vápenec při styku s kyselinou solnou nevzpěnil jak bylo běžné u normálního vápence. Poslal proto k dalšímu zkoumání tuto horninu ženevskému profesoru Saussuremu (tento vědec byl synem dosažitele vrcholu Mt.Blancu). Ten vzorky analysoval, a zjistil, že se jedná o uhličitan vápenato-hořečnatý a navrhl, aby nová hornina dostala jméno po svém objeviteli – Dolomit.
Vznik Dolomit
Vlastní vápencový dolomitský masiv spočívá na ještě starší bolzanské porfyrové křemenné plošině. Během dávného vývoje byla tato oblast zaplavena vodami pradávného moře Tethys. Na jeho dně se pak po léta usazovaly zbytky mořských řas, měkkýšů, ryb a korálů. Z vápenatých a křemičitých zbytků těchto pradávných živočichů vznikala na dně moře vrstva, která se měla stát základem vlastního masivu.
Z horotvorného hlediska souvisí vznik Alp s jinými horstvy. Např.Atlas, Pyreneje, Apeniny, Taurus, Karakorum a Himaláje vznikly společně v době alpinského vrásnění v děbě třetihor. Silné vrstvy, které se usazovaly na dně moře Tethys byly ohýbány, vzpřimovány a vyzdviženy nad hladinu moře, které ustoupilo do oblast dnešního Středozemního moře.
Konečnou podobu horských masivů utvářela doba ledová. Ve čtvrtohorách byly Alpy opakovaně zaledněny a ledovcová činnost zanechala významné stopy. Vznikaly morény, údolí, propasti.
